Se svatou církví, děti Panny Marie. © 2012 Úvod Svědectví církve Část I. K Papeži K Biskupovi Část II. matka Eugenie
Také tobě chci říci několik slov, můj synu Alexandře, aby se má přání mohla na světě uskutečnit. Musíš se spojit s otcem zpovědníkem této "malé rostlinky" mého Syna Ježíše, abyste prosadili toto dílo, to znamená zvláštní oddanost, kterou očekávám od lidí. Vám, moji synové, svěřuji do budoucna toto tak důležité dílo. Mluv o mých slovech, vytrvej, seznam s nimi každého tvora, aby mě mohl poznat, milovat a uctívat. Učiníš-li to, splníš, co od tebe očekávám, to je mou vůli a přání, která jsem tak dlouho mlčky v sobě choval. Vždyť dvojnásobek toho, co vykonáte pro mou slávu, vykonám já pro vaši spásu a posvěcení. V nebi, pouze v nebi, uvidíš velikou odměnu, kterou dám zvlášť tobě a všem těm, kteří pro tento úmysl pracovali. Stvořil jsem člověka pro sebe a je správné, abych byl pro něho VŠÍM. Člověk nezažije pravé štěstí bez svého Otce a Stvořitele, protože jeho srdce je utvořeno pro mě. Má láska k mým tvorům je tak veliká, že neznám větší radost než být mezi nimi. Má sláva v nebije nekonečně velká, ale je ještě větší, když jsem mezi svými dětmi, lidmi na celém světě. Vaše nebe, moje děti, je v ráji s mými vyvolenými, protože tam na mě budete hledět ve věčném vidění a budete mít účast na věčné slávě. Mé nebe je na zemi s vámi všemi, ó lidé. Ano, je na zemi, a ve vašich duších hledám své štěstí a svou radost. Můžete mi dávat tuto radost, je to přece také vaše povinnost vůči vašemu Stvořiteli a Otci, který si to přeje a očekává od vás. Radost, kterou cítím, když jsem mezi vámi, není o nic menší než ta, kterou jsem pociťoval, když jsem byl se svým Synem Ježíšem během jeho lidského života. Můj Syn - byl jsem to já, kdo ho poslal - byl počat ze Svatého Ducha, který ze mne vychází; tedy byl jsem to vždycky i já. Protože vás miluji, jako jsem miloval svého Syna, s kterým jsem jedno, říkám vám, moji tvorové, jako jsem říkal jemu: jste moje milované děti a ve vás mám zalíbení. Proto jsem rád ve vaší
společnosti a chci s vámi zůstávat. Moje přítomnost mezi vámi je jako slunce nad zemí. Jste-li dobře připraveni mě přijmout, přiblížím se k vám, vstoupím do vás, rozžehnu vás a zahřeji svou nekonečnou láskou. Ale do vás, duše ve stavu hříchu, nebo do vás, které přehlížíte náboženskou pravdu, nebudu moci vstoupit; přesto vám budu nablízku, protože vás nikdy nepřestanu volat, vyzývat vás, abyste zatoužily přijmout dobrodiní, které vám přináším, abyste mohly spatřit světlo a očistit se z hříchu. Někdy na vás hledím a mám soucit s vaším ubohým stavem. Hle dím na vás s láskou, abyste se nevzpíraly síle milosti. Trávím dny, někdy i roky, nablízku některým duším, abych mohl zajistit jejich věčnou blaženost. Nevědí, že zde na ně čekám a volám je v každém denním okamžiku. Přesto mě to nikdy neunavilo a stále se raduji z toho, že jim zůstávám nablízku, a stále doufám, že se jednoho dne navrátí ke svému Otci a nabídnou mi alespoň několik skutků lásky dříve, než zemřou.   Dám ti příklad člověka, čelícího náhlé smrti; vždy byl mým marnotratným synem. (Poznámka Matky Eugenie: "Uviděla jsem tento příklad ve skutečnosti, přesně tak, jak mi to Otec diktoval a já jsem to zapisovala.") Zahrnoval jsem toho člověka dobrodiním, ale on promrhal všechny tyto dary, které jsem mu jako milující Otec poskytl. Ba co víc, těžce mě urazil. Čekal jsem na něho, následoval jsem ho všude, prokazoval jsem mu ještě více přízně, dal jsem mu zdraví i bohatství, které bylo - mým působením - výsledkem jeho práce, měl všeho nadbytek. Občas mu moje prozřetelnost poskytla další dary, proto měl hojnost všeho, ale vše viděl ve špatném světle svých neřestí a celý jeho život byl následkem smrtelného hříchu páchaného ze zvyku propleteninou chyb. Avšak má láska se nikdy neunavila. Následoval jsem ho právě takového, jaký byl. Miloval jsem ho, a i přes jeho odmítání jsem byl šťasten, když jsem trpělivě setrvával blízko něho v naději, že snad jednoho dne přijme mou lásku a vrátí se ke mně, svému Otci a Spasiteli. Nadešel jeho poslední den. Seslal jsem na něho nemoc, aby se vzpamatoval a vrátil se ke mně, svému Otci. Čas ubíhal a mému ubohému synovi bylo mu 74 let nastala poslední hodinka. Stále jsem byl s ním jako vždy, mluvil jsem k němu s ještě větší laskavostí než obvykle. Vytrval jsem, zavolal své vyvolené a vyzval je, aby se za něho modlili, aby směl požádat o odpuštění, které jsem mu nabízel... A než naposledy vydechl, otevřel oči, přiznal své chyby a pochopil, jak daleko sešel z pravé cesty, která vede ke mně. Znovu nabyl vědomí a slabým hlasem, který nemohl nikdo okolo zaslechnout, řekl: "Můj Bože, teď vidím, jak velká byla ke mně tvá láska a jak jsem tě stále urážel svým hříšným životem. Nikdy jsem na tebe nemyslel, můj Otče a Spasiteli. Nyní vše vidíš a já prosím o odpuštění za všecko zlé, co ve mně vidíš a co nyní ve svém zmatku rozpoznávám. Miluji tě, můj Otče a můj Spasiteli!" Hned nato zemřel a nyní je zde přede mnou. Soudím ho s obrovskou láskou: nazval mě Otcem, a je spasen. Stráví určitý čas v místě pokání a pak bude blažený po celou věčnost. Během jeho života jsem se těšil nadějí, že ho spasím, projeví-li lítost, a nyní se ještě více raduji se svým nebeským dvorem, že se uskutečnilo mé přání být navždy jeho Otcem.   Duším, které žijí ve spravedlnosti a posvěcující milosti, ukazuji své šťěstí tím, že žiji v nich. Dávám jim sebe sama. Předávám jim svou moc skrze mou lásku nacházejí předzvěst nebe ve mně, svém Otci Spasiteli!" Tím končí první část Poselství.
K biskupovi
Jeho excelence Alexander Caillot biskup Grenobelský
K Biskupovi