Se svatou církví, děti Panny Marie. © 2012 Úvod Svědectví církve Část I. K Papeži K Biskupovi Část II. matka Eugenie
protože jsem vás zahrnul takovým dobrodiním, musím být uctíván velmi zvláštním způsobem. Když jsem vám dal život, stvořil jsem vás ke svému obrazu. Vaše srdce je proto stejně citlivé jako moje a moje srdce stejně jako vaše! Co všechno neuděláte, když vám jeden z vašich bližních prokáže malou laskavost, aby vám udělal radost? I ten nejzatvrzelejší člověk by byl takovéto osobě vděčný navždy. Každý by se snažil najít něco, čím by mu udělal co největší radost odměnou za prokázanou službu. Nuže, budu vůči vám mnohem vděčnější a dám vám jistotu věčného života, prokážete-li mi malou laskavost tím, že mne budete uctívat, jak požaduji. Vím, že mě uctíváte v mém Synu a že jsou tací, kteří jsou schopni mi skrze mého Syna obětovat všechno, ale těch je opravdu málo. Nevěřte však, že uctíváním mého Syna neuctíváte také mě. Samozřejmě mne uctíváte, protože já žiji ve svém Synu! A tak všechno, co je k jeho slávě, je také k slávě mojí! Chtěl bych však, aby člověk uctíval svého Otce a Stvořitele se zvláštní oddaností. Čím více budete uctívat mě, tím více budete uctívat mého Syna, poněvadž se podle mé vůle stal Vtěleným Slovem a přišel mezi vás, abyste poznali toho, který ho poslal.   Začnete-li mne vyznávat, budete mě i mého milovaného Syna milovat více, než milujete dosud. Pohleďte, kolik mých tvorů, které se stali mými dětmi skrze tajemství vykoupení, není na pastvinách, jež jsem připravil pro všechny lidi prostřednictvím svého Syna. A kolik je těch, a vy to víte, kteří doposud o těchto pastvinách vůbec nevědí. A kolik tvorů z mých rukou, o nichž vím, ale které vy neznáte, nemají dokonce tušení o ruce, která je stvořila! Jak bych si přál, abyste poznali, jak všemohoucí jsem váš Otec a jak rád bych jako Otec činil dobrodiní svým tvorům. Chtěl bych učinit jejich život sladší skrze můj zákon. Rád bych, abyste k nim šli v mém jménu a hovořili s nimi o mně. Ano, povězte jim, že mají Otce, který je stvořil a chce jim dát své poklady. Ale především jim řekněte, že na ně myslím, miluji je a chci jim dát věčné štěstí. Slibuji vám, že se lidi obrátí dříve. Věřte mi, kdybyste mě začali uctívat se zvláštní oddaností již od dob prvotní církve, zůstalo by po dvaceti stoletích jen málo lidí, kteří žijí v modlářství, pohanství a v tolika falešných a zlých sektách, v nichž se zaslepeně vrhají do propasti věčného ohně! Pohleďte, kolik práce zbývá ještě vykonat! Moje hodina přišla! Musím být poznán, milován a uctíván lidmi, abych poté, co jsem je stvořil, mohl být jejich Otcem, pak jejich Spasitelem a nakonec předmětem jejich věčné radosti. Dosud jsem mluvil o věcech, které již znáte. Chtěl jsem vám je připomenout, abyste mi stále více věřili, že jsem velmi dobrý Otec, nikoliv hrozivý, jak se domníváte; a že jsem Otec všech, kteří žijí nyní, i těch, které ještě stvořím do konce světa. Uvědomte si, že chci být poznán, milován a především uctíván. Kéž každý pozná mou nekonečnou dobrotu ke všem lidem - zejména k hříšníkům, nemocným, umírajícím a ke všem trpícím. Ať poznají, že si přeji pouze jedno: všechny je milovat, dát jim svou milost a odpuštění, činí-li pokání, a především je nesoudit podle své spravedlnosti, ale podle svého milosrdenství, aby tak byli všichni spaseni a připočítáni k mým vyvoleným. Na závěr této stručné zprávy ti dávám slib, který bude mít věčný účinek: Nazývejte mě jménem Otce s důvěrou a láskou, a dostanete od tohoto Otce všechno s láskou a milosrdenstvím.   Přeji si, aby můj syn, tvůj duchovní otec, mohl pracovat pro mou slávu a zapsat větu po větě, co jsem ti diktoval, aby tak lidé mohli snadno a s radostí číst zprávu o tom, co chci, aby znali, ovšem bez jakýchkoliv přídavků. Každý den budu s tebou hovořit o svých přáních, o svých
radostech, zármutcích, a především ukáži lidem svou nekonečnou dobrotu a něžnou a milosrdnou lásku. Chtěl bych také, aby ti tvé představené dovolily trávit volný čas se mnou, abys mě mohla těšit a milovat každý den po dobu půlhodiny. Tím zajistíš, aby srdce mých dětí byla připravena pracovat na šíření této zbožnosti, kterou jsem ti právě zjevil, a abys získala velkou důvěru v Otce, který chce být svými dětmi milován. Aby se toto dílo mohlo rozšířit mezi všechny národy co nejrychleji, aniž by se ti, kterým je svěřeno jeho šíření, dopustili sebemenší neuváženosti, žádám tě, abys své dny trávila ve velkém usebrání. Budeš šťastná, když nebudeš příliš mluvit s ostatními. I když budeš mezi nimi, ve svém srdci budeš mluvit se mnou a naslouchat mně. Chci, abys také dělala toto: Když s tebou budu hovořit, zapisuj mé důvěrné zprávy do zvláštního deníčku, protože jeho prostřednictvím chci mluvit ke každému jednotlivci. Žiji s lidmi v důvěrnějším vztahu než matka se svými dětmi. Od stvoření člověka jsem nikdy ani na okamžik nepřestal žít vedle něho. Jako jeho Stvořitel a Otec cítím potřebu ho milovat. Není to tím, že bych potřeboval jeho, ale má láska Otce a Stvořitele mi dává potřebu ho milovat. Proto žiji tak nablízku člověku, všude ho sleduji, pomáhám mu ve všem a podporuji ho. Znám jeho potřeby, starosti, všechny jeho touhy a mým největším štěstím je pomáhat mu a chránit ho. Lidé věří, že jsem hrozivý Bůh, který hodlá celé lidstvo uvrhnout do pekla. Jak velké bude jejich překvapení, až na konci času uvidí, kolik duší, o jejichž zatracení byli přesvědčeni, se těší z věčné blaženosti mezi vyvolenými. Přeji si, aby všichni moji tvorové uvěřili, že je tu jejich Otec, který nad nimi bdí a který by chtěl, aby se už na zemi radovali z toho, že předem zakouší věčnou blaženost.   Matka nikdy nezapomíná na malého tvorečka, kterého přivedla na svět. Není podivuhodnější, že já pamatuji na všechny své tvory? Jestliže matka miluje maličké, které jsem jí dal, já ho miluji ještě více, neboť jsem ho stvořil. Dokonce když matčina láska vůči dítěti kvůli nějaké vadě ochladne, já je naopak miluji o to více. Matka může na své dítě po nějakém čase zapomenout nebo na ně myslet méně, zvláště když už není kvůli svému věku vjejí péči, já na něho však nikdy nezapomenu. Budu ho vždy milovat, dokonce i tehdy, když na mne, svého Otce a Stvořitele, ani nevzpomene. Já budu na něho stále pamatovat a mít ho rád. Řekl jsem vám již, že chci, abyste se těšili z věčného štěstí už zde na zemi, ale stále jste ještě nepochopili pravý smysl toho, co jsem řekl: Milujete-li mě a nazýváte-li mě sladkým jménem Otec, začínáte žít už tady a teď v lásce a důvěře, které vás učiní navěky šťastnými a které budete opěvovat v nebi se zástupy vyvolených. Není právě tohle předzvěst nebeské blaženosti, která bude trvat navěky? Přeji si, aby si člověk často připomínal, že jsem právě tam, kde je on, a že by nemohl žít, kdybych nebyl s ním a kdybych ve svém Vtěleném Slově nežil tak jako on. I přes jeho nedůvěru mu zůstávám vždycky nablízku. Jak si přeji vidět uskutečnění svého plánu. Až dosud člověk nikdy nemyslel na to, aby udělal Bohu, svému Otci, radost, o níž hodlám mluvit: Rád bych viděl, že se rozvíjí důvěra mezi člověkem a jeho nebeským Otcem v pravém duchu srdečnosti a zároveň jemnosti, kde by nebylo zneužito mé veliké dobroty. Znám vaše potřeby, vaše touhy a všechno, co nosíte ve svých srdcích. Ale jak bych byl šťastný a vděčný, kdybyste ke mně přišli a svěřili mi své potřeby jako syn, který svému otci zcela důvěřuje. Jak bych vám mohl odmítnout sebemenší nebo sebevětší věc, o kterou jste mě žádali? I když mě nevidíte, copak necítíte, že jsem vám nablízku ve všem, co se kolem vás děje. Jaké odměny se vám
Stranu: 1 2 3 4